Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Založena byla v roce 1885 jako Umělecko-průmyslová škola v Praze (UPŠ). V době svého vzniku byla první a jedinou státní uměleckou školou v Čechách. Jejím úkolem bylo podle zakládací listiny „vychování v umění dovedných sil pro umělecký průmysl a vycvičení učitelských sil pro vyučování uměleckoprůmyslové a pro učitelství kreslení na školách středních“.

Byla členěna na tříletou všeobecnou školu, na niž navazovaly tří- až pětileté odborné a speciální školy s obory architektura, sochařství, kresba, malba, zpracování kovů, řezbářství, malba květin, textil.

Profesorský sbor byl vybírán z předních osobností české kultury. Prvním ředitelem školy byl architekt František Schmoranz mladší, v pedagogickém sboru působili mj. František Ženíšek (1885–1896), Josef Václav Myslbek (1885–1896), Jakub Schikaneder (1885–1923), Celda Klouček (1887–1917), Felix Jenewein (1857–1905), Friedrich Ohmann (1858–1927), Antonín Helméssen, Karel Vítězslav Mašek nebo Emanuel Krescenc Liška.

Mezi první absolventy patřili Arnošt Hofbauer, Emanuel Novák, Jan Minařík, František Xaver Harlas nebo Jaroslav Špillar, dále to byli Jan Preisler, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Vojtěch Preissig,^[2] František Kobliha a Bohumil Kafka. Prvními absolventkami byly Anna Boudová-Suchardová v roce 1893 a roku 1894 Emilie Krostová, která po roce 1900 na škole také učila.

V roce 1896 bylo posíleno postavení Akademie výtvarných umění (AVU) jejím zestátněním, UPŠ opustila část pedagogického sboru a škola se orientovala především na užité obory.

Novým ředitelem se stal architekt Jiří Stibral (1886–1920), v pedagogickém sboru působili Stanislav Sucharda, Jan Preisler, Karel V. Mašek, Alois Dryák, Ladislav Šaloun a Jan Kotěra, který prosazoval „jednotu výtvarné kultury a tvorby moderního slohu“.

Na přelomu století se UPŠ stala jedním z center secesního hnutí, inspirována jeho úspěchy na sklonku 19. století. A tak škola reprezentovala české umění na světové výstavě v Paříži v roce 1900, kde získala prestižní Grand Prix.

K nové generaci studentů na počátku 20. století patřili budoucí představitelé českého kubismu a meziválečné avantgardy – Josef Čapek, Václav Beneš, Josef Gočár, František Kysela, Bohumil Kubišta, Otakar Novotný, Linka Procházková, Jan Zrzavý, Václav Špála, Josef Šíma, Emilie Paličková, Jaroslav Rössler^[zdroj?] a Pravoslav Kotík.

V roce 1918, po vzniku ČSR, se UPŠ sice nepodařilo získat postavení „Vysoké školy dekorativního umění“ o nějž usilovala, přesto ale posílila svou autonomii.

Od roku 1920 ji vedl volený rektor a do jejího sboru přišly nové umělecké osobnosti – Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Vratislav Hugo Brunner, Helena Johnová. Dále historikové umění Antonín Matějček^[zdroj?], Václav Vilém Štech a Jaromír Pečírka.

V prvních letech samostatného státu škola usilovala o vytvoření „nového národního slohu“, stále ale založeného na ornamentu v tradici art deco („dekorativní umění“, pokračování secese, s teoretickými manifesty z počátku století). Roku 1925 reprezentovala Československo na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži, kde se jí dostalo jak oficiálního uznání, tak ale také kritiky z pozic evropské avantgardy.

Pod sílícím mezinárodním vlivem se koncem dvacátých let škola začala orientovat na konstruktivismus a funkcionalismus. Německým Bauhausem byl silně ovlivněn architekt Otakar Novotný. K absolventům meziválečné doby patří mimo jiné Jan Bauch, Cyril Bouda, Karel Černý, Toyen^[zdroj?], František Foltýn, Ľudovít Fulla^[zdroj?], Mikuláš Galanda, František Gross, František Hudeček, Josef Kaplický, Antonín Kybal, Zdeněk Sklenář, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský, Jiří Trnka a Ladislav Zívr.

Roku 1942, po atentátu na Reinharda Heydricha, byla škola nucena opustit svou budovu a přestěhovala se do Bartolomějské a na Karlovo náměstí.^[3] Po uzavření vysokých škol v roce 1939 škola do konce druhé světové války nahradila AVU. Tím si také posílila své postavení a tak zákonem z roku 1946 získala nový status a název Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP). O rok později, v roce 1947 bylo studium prodlouženo na pět let, s ateliéry kateder užité architektury, užité malby, užité grafiky, textilu a oděvnictví, užité plastiky, sklářství, porcelánu a keramiky.

Po komunistickém puči v únoru 1948 se i škola podrobila vlivu ideového a politického dogmatismu. Noví pedagogové se podřídili socialistickému realismu. Přesto si řemeslné obory – textil, sklo, kov, keramika – podržely svou úroveň. A v padesátých letech se ve sboru objevily významné osobnosti jako Adolf Hoffmeister, Arsén Pohribný či Josef Wagner. Mezi absolventy byli mj. Jiří Balcar, Milena Korousová-Bartová, Milan Grygar, Jan Hladík, Jenny Hladíková, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Jiří John, Čestmír Kafka, Eva Kmentová, Stanislav Kolíbal, Vladimír Kopecký, Stanislav Libenský, Hermína Melicharová, Květa Pacovská, Zdeněk Palcr, René Roubíček, Karel Šafář, Adriena Šimotová, Jitka a Květa Válovy či Olbram Zoubek.

Úspěchem školy bylo i ocenění československého pavilonu na Expo 58 v Bruselu. V šedesátých letech bylo studium prodlouženo na šest let, intenzívní rozvoj zaznamenaly zejména umělecko-řemeslné obory, zřízena byla také katedra průmyslového designu na dřívější zlínské Škole umění, připojené k VŠUP v roce 1959.^[4]

Tzv. „konsolidace“, pod vlivem politické „normalizace“, počátku sedmdesátých postihla i školu. Odešla řada osobností, na kterých stála její úroveň – mezi nimi František Muzika, Adolf Hoffmeister, Antonín Kybal, Karel Svolinský a Jiří Trnka.

Školu vedli konformní straničtí funkcionáři, v čele s rektorem Janem Simotou (1973–1985) a jeho následovníkem Janem Mikulou.

Po listopadu 1989 byla škola reorganizována. V současné době (2026) se skládá ze šesti kateder: architektury, designu, volného umění, užitého umění a grafiky. Na šesté katedře se vyučuje teorie a dějiny umění. Celkem je na škole 28 ateliérů a pracovišť, které jsou vedené respektovanými odborníky.

• Katedra architektury:
  • Ateliér architektury I – vedoucí M. Arch Andrew Kiel
  • Ateliér architektury II – vedoucí Ing. arch. et MArch II Eva Franch i Gilabert, (do roku 2021 Ivan Kroupa)
  • Ateliér architektury III – vedoucí prof. ak. arch. Imrich Vaško a doc. MgA. Shota Tsikoliya, M.Sc., Ph.D.
  • Ateliér architektury IV – vedoucí Prof. Mgr. akad. arch. Roman Brychta
• Katedra designu:
  • Ateliér průmyslového designu – vedoucí prof. M.A. Ivan Dlabač
  • Ateliér designu nábytku a interiéru – vedoucí MgA. Roman Vrtiška a doc. MgA. Vladimír Žák
  • Ateliér produktového designu – vedoucí prof. Mgr.A. Michal Froněk a prof. M.A. Jan Němeček
  • Management umění a designu (nově od akademického roku 2025/26) – vedoucí Mgr. Tereza Ježková, Ph.D.
• Katedra volného umění:
  • Ateliér volné umění I (býv. sochařství) – spoluvedení doc. MgA. Dominik Lang, Mgr. et Mgr. Amálie Bulandrová, MgA. Kateřina Žák Konvalinová
  • Ateliér volné umění II (býv. malba) – vedoucí Mgr. Lenka Vítková, Ph.D.
  • Ateliér volné umění III (Umění a technologie, býv. ateliér intermediální konfrontace) – vedoucí MgA. Žil Julie Vostalová a MgA. et Mgr. Lucie Rosenfeldová
  • Ateliér volné umění IV (Photography and Transmedia Perspectives, býv. fotografie I) – vedoucí MgA. Jiří Thýn
  • Ateliér s hostujícím umělcem – vedoucí Mgr. Sláva Sobotovičová, Ph.D.
• Katedra užitého umění:
  • Ateliér skla – vedoucí prof. ak. soch. Rony Plesl
  • Ateliér keramiky a porcelánu – vedoucí MgA. Milan Pekař, Ph.D. a Mgr. Tereza Sluková, Ph.D.
  • Ateliér K.O.V. (Koncept-Objekt-Význam) – vedoucí MgA. MA. Tadeáš Podracký
  • Ateliér módní tvorby – vedoucí MgA. Miroslav Sabo
  • Ateliér designu oděvu a obuvi – vedoucí M.A. Simona Rybáková, Ph.D.
  • Ateliér textilu (býv. textilní tvorba) – vedoucí MgA. Linda Kaplanová
  • Konzervování – restaurování uměleckořemeslných děl (nově od akademického roku 2025/26) – vedoucí Mgr. Marie Foltýnová, Ph.D.
• Katedra grafiky:
  • Ateliér ilustrace a grafiky – vedoucí doc. MgA. Juraj Horváth
  • Ateliér tvorby písma a typografie – vedoucí MgA. Filip Kraus a doc. Mgr. et MgA. Jan Čumlivski, Ph.D.
  • Ateliér grafického designu a vizuální komunikace – vedoucí MgA. Zuzana Lednická
  • Ateliér grafického designu a nových médií – vedoucí prof. Mgr. A. Petr Babák
  • Ateliér animace a filmu – vedoucí MgA. Jan Drozda a MgA. Michaela Režová, Ph. D.
  • Ateliér fotografie II – vedoucí doc. MgA. Alena Kotzmannová, Ph. D.
  • Ateliér design a digitální technologie – vedoucí MgA. Jan Netušil
• Katedra teorie a dějin umění – vedoucí prof. Mgr. Karel Císař, Ph.D.

V čele školy stál v letech 2011 až 2019 architekt Jindřich Smetana, od února 2019 jej nahradil profesor Jindřich Vybíral.

K dnešním absolventům a pedagogům patří architekti Eva Jiřičná, Jan Kaplický a Tomáš Pilař (architekt), designéři Bořek Šípek a Dominika Nell Applová, výtvarníci Adriena Šimotová, David Černý, Kurt Gebauer, Jiří Černický, Václav Cigler a Jaroslav Róna, grafici Zdeněk Ziegler a Klára Kvízová, typograf František Štorm, autoři animovaného filmu Jiří Barta, Pavel Koutský a Michaela Pavlátová, teoretici Josef Hlaváček a Jan Marius Tomeš.

• Martina Pachmanová, Markéta Pražanová: Vysoká škola umělecko-průmyslová 1885–2005 – Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, VŠUP, Praha 2005, ISBN 80-86863-09-3

• Uměleckoprůmyslové muzeum
• Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
• Kategorie:Pedagogové na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
• Sochařský ateliér Bohumila Kafky v Buštěhradské

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze na Wikimedia Commons
• Domovská stránka UMPRUM