Hoolock

Hoolock
	Gibon hulok (Hoolock hoolock)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	primáti (Primates);
Podřád	Haplorhini;
Infrařád	opice (Simiiformes);
Oddělení	úzkonosí (Catarrhini);
Nadčeleď	hominoidi (Hominoidea);
Čeleď	gibonovití (Hylobatidae);
Rod	gibon (Hoolock); Mootnick & Groves, 2005
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoolock (česky gibon, toto jméno se však užívá pro několik rodů) je rod gibonovitých primátů (Hylobatidae). K roku 2026 zahrnuje druh gibon hulok (Hoolock hoolock) a gibony bez českého jména Hoolock leuconedys a Hoolock tianxing.^[1] Ti byli odděleni od H. hoolock, resp. od H. leuconedys; popis posledního jmenovaného druhu H. tianxing spadá teprve do roku 2017.^[2]

Za popisnou autoritu rodu Hoolock jsou pokládáni až Mootnick & Groves, 2005.^[3] Hulokové však byli jako samostatná linie gibonů chápáni již od roku 1983, kdy ještě spolu s vyhynulým druhem Bunopithecus sericus vystupovali buďto jako podrod Bunopithecus v rámci rodu Hylobates, anebo později jako samostatný rod Bunopithecus.^[4] Odlišení huloků od ostatních gibonů dává smysl mj. pro rozdílný počet chromozomů: jejich karyotyp činí 2n = 38, což je nejméně mezi gibonovitými.^[5]

Ve srovnání s ostatními rody gibonů mají hulokové nejzápadnější areál rozšíření. Na západě žijí až v Indii a Bangladéši a jejich areál výskytu dále zasahuje přes většinu Myanmaru až po části provincie Jün-nan v jižní Číně, kde je za řekou Salwin nahrazují giboni rodu Nomascus.^[1] H. hoolock se vyskytuje na západě, zatímco H. leuconedys na východě tohoto areálu, vzájemně je izoluje řeka Čjintwin. Nejnověji popsaný druh H. tianxing se vyskytuje východně od řek Iravádí a N'Mai, kde nahrazuje H. leuconedys .^[2]

Hulokové jsou středně velcí giboni o hmotnosti 6–7 kg.^[1] Vyvíjí se u nich pohlavní bichromatismus: samci mívají černé zbarvení, samice jsou šedohnědé, u obou pohlaví je však vždy patrný bílý proužek nad očima. Mláďata během vývoje získávají bílou, šedou a nakonec černou srst, která samcům zůstává, zatímco samice se ještě přebarvují. V potravě huloků převažují plody a jejich sociální struktura se zakládá na monogamních párech, jak je pro gibony typické, byť relativně často s mimopárovými kopulacemi (samice se často nakrývají se samci solitéry).^[6]^[7] Párové písně tvoří u huloků tzv. „dvojité sólo“, mohlo by jít o primitivní stav, ze kterého se odvozují složitější duety.^[8]

Odkazy

Reference

1 2 3 FLEAGLE, John G.; BADEN, Andrea L.; GILBERT, Christopher C. Primate adaptation and evolution. 4. vyd. London, San Diego, Cambridge: Academic Press, 2026. ISBN 978-0-12-815809-8. S. 174–179. (anglicky)
1 2 FAN, Peng‐Fei; HE, Kai; CHEN, Xing. Description of a new species of Hoolock gibbon (Primates: Hylobatidae) based on integrative taxonomy. American Journal of Primatology. 2017-05, roč. 79, čís. 5. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0275-2565. doi:10.1002/ajp.22631. (anglicky)
↑ MOOTNICK, Alan; GROVES, Colin. A New Generic Name for the Hoolock Gibbon (Hylobatidae). International Journal of Primatology. 2005-08, roč. 26, čís. 4, s. 971–976. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0164-0291. doi:10.1007/s10764-005-5332-4. (anglicky)
↑ PROUTY, Leonard A.; BUCHANAN, Philip D.; POLLITZER, William S. Taxonomic note: Bunopithecus : A genus‐level taxon for the hoolock gibbon ( Hylobates hoolock ). American Journal of Primatology. 1983-01, roč. 5, čís. 1, s. 83–87. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0275-2565. doi:10.1002/ajp.1350050110. (anglicky)
↑ ROOS, Christian. Phylogeny and classification of gibbons (Hylobatidae). In: REICHARD, Ulrich H.; HIRAI, Hirohisa; BARELLI, Claudia. Evolution of gibbons and siamang: phylogeny, morphology, and cognition. New York: Springer, 2016. ISBN 978-1-4939-5614-2. S. 151–165. (anglicky)
↑ DOBRORUKA, Luděk. Poloopice a opice. Praha: SZN, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). S. 153–160.
↑ VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 108–121.
↑ MITTERMEIER, Russell A.; RYLANDS, Anthony B.; WILSON, Don E. Primates. Barcelona: Lynx Edicions, 2013. (Handbook of the mammals of the World; sv. 3). ISBN 978-84-96553-89-7. S. 754–777. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hoolock na Wikimedia Commons
Taxon Hoolock ve Wikidruzích

[:0-1] 1 2 3 FLEAGLE, John G.; BADEN, Andrea L.; GILBERT, Christopher C. Primate adaptation and evolution. 4. vyd. London, San Diego, Cambridge: Academic Press, 2026. ISBN 978-0-12-815809-8. S. 174–179. (anglicky)

[:2-2] 1 2 FAN, Peng‐Fei; HE, Kai; CHEN, Xing. Description of a new species of Hoolock gibbon (Primates: Hylobatidae) based on integrative taxonomy. American Journal of Primatology. 2017-05, roč. 79, čís. 5. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0275-2565. doi:10.1002/ajp.22631. (anglicky)

[3] MOOTNICK, Alan; GROVES, Colin. A New Generic Name for the Hoolock Gibbon (Hylobatidae). International Journal of Primatology. 2005-08, roč. 26, čís. 4, s. 971–976. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0164-0291. doi:10.1007/s10764-005-5332-4. (anglicky)

[4] PROUTY, Leonard A.; BUCHANAN, Philip D.; POLLITZER, William S. Taxonomic note: Bunopithecus : A genus‐level taxon for the hoolock gibbon ( Hylobates hoolock ). American Journal of Primatology. 1983-01, roč. 5, čís. 1, s. 83–87. Dostupné online [cit. 2026-03-17]. ISSN 0275-2565. doi:10.1002/ajp.1350050110. (anglicky)

[Phylogeny_and_classification_of_gibbons-5] ROOS, Christian. Phylogeny and classification of gibbons (Hylobatidae). In: REICHARD, Ulrich H.; HIRAI, Hirohisa; BARELLI, Claudia. Evolution of gibbons and siamang: phylogeny, morphology, and cognition. New York: Springer, 2016. ISBN 978-1-4939-5614-2. S. 151–165. (anglicky)

[:3-6] DOBRORUKA, Luděk. Poloopice a opice. Praha: SZN, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). S. 153–160.

[:1-7] VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 108–121.

[:5-8] MITTERMEIER, Russell A.; RYLANDS, Anthony B.; WILSON, Don E. Primates. Barcelona: Lynx Edicions, 2013. (Handbook of the mammals of the World; sv. 3). ISBN 978-84-96553-89-7. S. 754–777. (anglicky)

[1]