Program Gemini

Program Gemini
Logo
Základní popis
Stát	Spojené státy americké
Organizace	Národní úřad pro letectví a kosmonautiku
Cíle	Setkání orbital spaceflight výstup do vesmíru
Historie
Trvání	1961 – 1966
První start	8. dubna 1964
Poslední start	11. listopadu 1966
Úspěšné starty	10
Součásti	Gemini 1 Gemini 2 Gemini 3 Gemini 4 Gemini 5 Gemini 7 Gemini 6A Gemini 8 Gemini 9 Gemini 10 Gemini 11 Gemini 12
Kosmodrom	Cape Canaveral Space Force Station
Dopravní prostředky
Nosná raketa	Atlas-Agena Titan 2 GLV
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kosmická loď Gemini
Kosmická loď Gemini 6
Popis
Výrobce:	McDonnell Aircraft Company, St. Louis, Missouri
Úloha:	Orbitální pilotovaný let
Posádka:	2 astronauté
Rozměry
Výška:	5,67 m
Max. Průměr:	3,05 m
Objem kabiny:	2,55 m³
Hmotnosti
Návratový modul:	1 983 kg
Brzdný modul:	591 kg
Přístrojový modul:	1 277 kg
Loď celkem:	3 851 kg
Raketové motory
Návratový (pevné palivo) x 4	11,12 kN
Oddělovací (pevné palivo) x 3	1,8 kN
RCS trysky (N2O4/MMH) x 16	111 N
Manévrovací OAMS trysky (rotace) (N2O4/MMH) x 2	378 N
Manévrovací OAMS trysky (posuv) (N2O4/MMH) x 6	445 N
Manévrovací OAMS trysky (pozice) (N2O4/MMH) x 8	111 N
Výkony
Výdrž:	14 dní (206 oběhů)
Apogeum:	402 km
Perigeum:	160 km
Manévrovací schopnost:	222 m/s
Řez lodí Gemini

Program Gemini byl druhý americký pilotovaný kosmický projekt organizace NASA. Probíhal v letech 1962 až 1966, byl tedy zasazen mezi programy Mercury a Apollo.^[1] Název programu a jeho kosmické lodi určené pro dva astronauty byl převzat z názvu souhvězdí Blíženců, původně latinské Gemini znamená „dvojčata“.

Jednalo se o prozatím jediný americký pilotovaný program který splnil veškeré cíle, které měl vytyčeny a to v rekordně krátké době při velice příznivých nákladech. Celkové náklady programu Gemini dosahovaly hodnoty $5,4 mld. Za ně bylo dosaženo hned několika významných prvenství – první americký výstup do vesmíru, první setkání a spojení dvou těles na oběžné dráze, dlouhodobý let dvoučlenné posádky, manévrování na oběžné dráze atd.

Cílem programu bylo získat praktické zkušenosti pro splnění ambiciózního plánu přistání lidí na Měsíci, který byl paralelně rozvíjen v rámci programu Apollo. Pro vývoj lodi Apollo tak bylo cílem zejména:

• Ověřit zda je možné úspěšně dokončit dlouhodobý, až čtrnáctidenní let lodi a posádky.
• Provést setkání dvou kosmických těles na oběžné dráze s jejich následným spojením. Vyzkoušet manévrování spojených těles s využitím pohonného systému cílového tělesa.
• Zlepšit metody vstupu do zemské atmosféry a přistání tak, aby bylo dosaženo přistání v předem vybrané oblasti na mořské hladině.

Kosmická loď Gemini měla podobně jako loď Mercury tvar komolého kužele, byla však celkově větší, neboť musela poskytnout dostatek prostoru pro usazení dvou astronautů a umístění dodatečného vybavení pro uskutečnění dlouhodobého orbitálního letu.

Loď o celkové délce 5,67 m byla rozdělena na 2 základní části, na návratovou kabinu o délce 3,35 m a maximálním průměru 2,32 m a adaptér o maximálním průměru 3,05 m a délce 2,32 m. Návratová kabina byla vyrobena stejnou technologií a ze stejných materiálů jako kabina lodi Mercury. Měla dvojité stěny mezi nimiž byla umístěna většina přístrojového vybavení jako jsou navigační a komunikační zařízení, počítač, zařízení pro zajištění životních podmínek apod. Díky tomu mohl být vlastní interiér kabiny velice přehledně zařízen. Přesto však v kabině bylo jen 1,6 m³ volného prostoru, tedy prostoru srovnatelného s přední částí osobního automobilu.

Adaptér se dělil na dva hlavní bloky. Jednak blok se 4 návratovými raketami na tuhé palivo (délka 92 cm), zabezpečujícími snížení oběžné rychlosti pro zahájení návratu na Zemi a dále na blok nesoucí zásoby pohonných látek a raketové trysky pro orbitální manévry (délka 140 cm). V adaptéru byl rovněž umístěn hlavní energetický zdroj lodi. Pro krátkodobé lety se jednalo o stříbrozinkové články. Pro dlouhodobé lety pak o dvojici kyslíko-vodíkových palivových článků. Průměrná elektrická spotřeba činila 2,16 kW při celkové kapacitě energetického systému 151 kWh.

Na špici návratové kabiny byl dále umístěn radiolokátor a aktivní spojovací uzel, využívaný pro připojování lodi k pasivnímu spojovacímu tělesu Agena.

Při startu, přistání a většině orbitálních činností měli astronauté oblečeny skafandry. V těch byla, podobně jako v návratové kabině, čistě kyslíková atmosféra o tlaku 0,35 atmosféry a teplotě 18 °C. Ve skafandrech bylo možné vystoupit z kabiny přímo do kosmického prostoru. K tomuto účelu byla kabina vybavena dvojicí širokých vstupních dveří. Ty byly hlavním a jediným vstupem do kabiny a v případě havárie nosné rakety by sloužily jako otvor pro katapultáž astronautů s využitím katapultovacích křesel. U lodi Gemini totiž nebylo využito záchranného raketového systému, jaký byl u lodí Mercury a Apollo.

Na Zemi se vracela pouze kabina s kosmonauty. Ta byla na svém tupém dně chráněna tepelným štítem z fenolové pryskyřice a během sestupu atmosférou využívala aerodynamického vztlaku. Bylo tak možné v určitých mezích ovlivňovat místo přistání. Počítalo se pouze s měkkým přistáním na vodu. To zabezpečoval přistávací padákový systém složený ze stabilizačního padáku o průměru 5,5 m a z hlavního padáku o průměru 25,6 m. Maximální rychlost přistání mohla být až 9 m/s.

V rámci programu Gemini bylo vykonáno celkem 12 misí. První dvě byly nepilotovanými lety sloužícími k ověření technologií a vlastností lodi, následujících 10 pilotovaných bylo zaměřeno na plnění základních bodů programu. Všechny lodě vynesla nosná raketa Titan 2 GLV z Mysu Canaveral na Floridě.^[1]